Ze současného výzkumu a bádání do oblastí vědomí, ať již ze strany filozofie nebo přírodních věd, čiší stále poměrně jasná nejasnost, temnota. I když teorií je a i historicky bylo poměrně velké množství /zminit priklady/, všechny mají jasné mezery a nedostatky jim specifické. Z moderních, neurovědou velmi přijatých, teorií, vyčnívá jasná převaha zkoumání samostatných příčin, fyzickalních nebo biologických, jež je fascinující, ale stále velmi nedostatečné a místi překračujíci svými tvrzeními své experimentální meze, tedy toho co se doopravdy dá nějak ověřit. Na druhé straně až podivně vyvstává modla jakéhosi opominutí bohatosti niterného světa, jež je dnešní vědě stále vlastní.
Klasický emergentní materialism, i když již dosti překonaný, stále, aspoň v českém prostředí dosti přetrvává, tedy idea že vědomí je jen okrajový fenomén mozku, vlastně poměrně zbytečný, vyvinutý jen z utilitaristických důvodů přežití druhu. I když na první pohled se může zdát poměrně jasný a lákavý a vyřešený pohed, současná neurověda je stále bohužel světelné roky od toho, aby potvrdila do důsledku všechna svá tvrzení, hlavně co se týká pevné teorie toho, jak (jakým mechanismem, tedy sepjetím příčin a následků) doopravdy vědomí vyvstane z mozkových synapsí, nebo i přesně z jaké části mozku. To stejné se týká v podstatě všech teorií moderních přírodních věd, neurovědu nevyjímaje.
Přese všechny pokusy se chopit nebo i vymítit domnělou nedůležitost a zkonstruovanost tohoto pojmu, vědomí, se přeci jen zdá být z pohledu dnešní zkušenosti nejsilnější přeci jen onen antropologicko-biologický pohled, prezentovaný například flosofem Peterem Sloterdijkem, nebo i Bernardem Williamsem? I zde je často trochu implicitní tvrzení, nebo předpoklad primární důležitosti pohledu z třetí osoby specifickému danému poli bádání, daného diskursu, na úkor perspektivy z první osoby, tedy vnitřního. Sledování jejich ideologického předchůdce Nietzscheho je však poměrně zásadní, i přes všechny blatantí omyly a nepřesnosti jeho myšlení. Nietzscheho naturalism je přesto komplexní a hluboký, protože jako jeden z prvních klade důraz na předpochopení neboli zprostředkovanost jakékoliv epistemologie, poznání o světě, danou kulturou, jazykem, daným prostředím, kontextem, obdobím myslitele.
Na druhé straně však úctyhodné úsilí zenu, buddhismu, nebo hrubým šmahem by se dalo říct východní filosofie a náboženství, se také nedá jen tak opominout, a je třeba ho vzít vážně jako zkoumání z ryze subjektivní perspektivy, neboli první osoby. Častá podobnost těchto filosofií a jejich závěrů je hodná zmínky, stejně jako případná propojení s podobností stavů meditace a nejrůznějších 'drog', například rozpuštění ega nebo vnímajícího subjeku, vnímání, cítění propojenosti, jednoty s 'vnějším' světem, aneb obecné rozbití konceptů subjektu a objektu, vnitřního a vnějšího. Zde však opět vyvstává jasnější slabina 'hierarchismu' a dogmatismu, který má bohužel silnou tendenci naopak právě opomíjet vlivy kultury, jazyka, atd. pro jakoukoliv vědomou aktivitu, a slepota k možnému konstruktivismu jakýchkoliv našich vizí, metafyziky, nebo ontologie, a obzvlaště co se týka projektování našich nejhlubších lidských přání a emocionálních potřeb - jak správně zmiňuje například Evan Thompson a další. Toto poté vede, nebo rozhodně může vést, opět k falešným jistotám a iluzorním universalismům.
body k dokončení:
- víc k enactivismu a fenomenologii
- detail k zenu
...
- víc k jednotlivým pohledům, současným, historickým:
Klasický materialismus (J. J. C. Smart, U. T. Place)
Emergentní materialismus (John Searle, Terrence Deacon)
Eliminativní materialismus (Paul Churchland, Patricia Churchland)
Funkcionalismus (Hilary Putnam, Jerry Fodor)
Prediktivní zpracování / Bayesian brain (Karl Friston, Andy Clark)
Enaktivismus / 4E kognice (Francisco Varela, Evan Thompson)
Fenomenologie (Edmund Husserl, Maurice Merleau-Ponty)
Nietzscheánský naturalismus / perspektivismus (Friedrich Nietzsche, Peter Sloterdijk)
Neutral monismus (William James, Bertrand Russell)
Russellovský monismus (David Chalmers, Philip Goff)
Panpsychismus (Galen Strawson, Philip Goff)
Kosmopsychismus (Bernardo Kastrup, David Chalmers)
Idealismus / ne-duální realismus (Šankara, Arthur Schopenhauer)
Buddhistická filosofie mysli (Nāgārjuna, Asaṅga)
Zen (Dōgen, Hakuin)
Kvantové teorie vědomí – Orch-OR (Roger Penrose, Stuart Hameroff)
Pragmatismus / pluralismus (William James, John Dewey)
--
silnejsi argumentacni linka - metodologicky agnosticism
--
- vic o tom proc se vlastne zabyvat vedomim
intro - Vlastně by nebyl důvod se zabývat vědomím, mají-li pravdu perpektivy přírodních věd, které tvrdí, že vědomí vyvstavá jen z aktivity mozku, jejich teze jsou však neúplné, a samozřejmě i věděcké důkazy, které by tak doložili vše. Je samozřejmě častý argument, že postupně to neurověda, nebo i fyzika například, jde-li o nějaký fundamentální fyzikální jev (např. Roger Penrose a jeho kontroverzní kvantová teorie vědomí), který nyní ještě nechápeme, vysvětlí kompletně, tedy najde všechny vazby příčin a následků mechanismů, v nichž bude plně popsáno vývstání vědomých stavů v přesně dané časti mozku i z celou niterností s tím spojenou, například. Tento argument je samozřejmě validní, ale rozhodně není definitivní tak, jak je často předkládán, a s jakou jistotou je prezentován.
Jedná se o jev, který samozřejmě může být vysvětlen emergentně po vzoru jiných přírodních jevů tak, jako třeba přesný vzor sněhových šestihraných sněhových vloček, které jsou vždy přesto naprosto unikátní, z vnítřních zákonů vazeb molekul vody, vyplývajících z kvantové fyziky. Může tomu být opravdu zde i tak, že chybí celý fundamentální kus, aparát, například nová neznámá fyzikální síla, krom oněch čtyřech současných, či hlubší pochopení černé hmoty a energie, nebo dokonce pochopení obrovské mezery ve sloučení teorie relativity a současné kvantové teorie, co nám chybí, abychom onen fenomén vědomí, uvědomění všech našich vnitřních pochodů a počitků, doopravdy mohli nějak uchopit. Stejně tak však je ale silný argument, že se zde jedná o úplně jinou hodnotovou, či kvalitativní (tzv. qualia na tomto poli) věc, něž čím se vůbec zajímá fyzika nebo přírodní vědy, které řeší souslednou jevů, příčin a následků, a otázky z pohledu třetí osoby ohledně toho jak, ale ne fundamentální nebo filosofické proč. Tedy argument, že vědomí není jen další emergentní jev, protože má subjektivní kvalitu, kterou fyzika neměří, ani nevysvětluje. Ani fyzika nebo složité neuronové modely nevysvětují tento tzv. težký problém vědomí neboli 'hard problem of consciousness', jak to nazval Chalmers, a tedy subjektivní zkušenost, jenž nikdy nemůže být pochopen třetiosobním aparátem fyziky, ale právě naopak jen napřímo a niterně. vágní / přepiš)
Žádné komentáře:
Okomentovat